Ladislava Pořízková byla vždy velice přátelská a aktivní dívka. Od dětství milovala sport, hrávala házenou, trénovala třikrát týdně, a vždy mívala spoustu kamarádů. První projevy nemoci, tzv. ataky se u ní objevily po maturitě na střední zdravotnické škole. Nejprve začala mít problémy s chůzí. Najednou prostě například nevyšla schody, končetiny nebyla s to ovládnout. Krátce na to jí byla s konečnou platností diagnostikována roztroušená skleróza. Díky svému vzdělání věděla přesně, o co jde. Navíc roztroušenou sklerózou trpěla i Laďčina babička. Se svým údělem se tehdy smířila relativně lehce, nemoc si vyložila jako znamení toho, že zkrátka musí zvolnit. I když samozřejmě i ona si prošla obdobím, kdy byla psychicky na dně a neměla chuť žít. Pro člověka, který vždycky dělal všechno naplno, byla totální změna životního stylu těžká realita, zvlášť když musí opustit milovanou práci v nemocnici a přestat se sportem. Následovaly další ataky, které s sebou přinesly jednou problémy se zrakem, jindy se sluchem, přidávaly se nehybnosti rukou. Laďka nastoupila medikační léčbu, doba mezi ataky se ale postupně zkracovala. Byla vybrána i do tehdy nového zkušebního programu pacientů s RS, kdy jeden čas brala až 20 léků denně. Některé jen proto, aby tišily vedlejší účinky léků jiných. Její stav se přesto všechno nadále zhoršoval a v roce 2009 skončila na vozíku, v plném invalidním důchodu. Naštěstí pro Laďku se krátce na to seznámila v okruhu pacientů s RS s kamarádkou, která ji přivedla k tenisu. Najednou tu byla obrovská motivace, díky které se snadněji vyrovnala s faktem, že z vozíku už nevstane. Tenis si zamilovala, zase měla pro co žít. Navíc se poprvé od doby, co jí byla RS diagnostikována, podařilo Laďčin zdravotní stav stabilizovat. I ošetřující lékařka potvrzuje, že tenis Laďce značně prospívá. Pravidelný aktivní pohyb je totiž podle lékařů pro pacienta s RS stejně důležitý jako správná medikace. Laďka trénuje, jak jí zdravotní stav dovolí, několikrát týdně. Její píle přinesla již značné ovoce, v současné době je nejlepší českou hráčkou v rámci žebříčku Mezinárodní tenisové federace a ve světovém žebříčku si drží 51. pozici. Úspěchy, kterých v tenisu dosahuje, se samozřejmě odrážejí i na jejím duševním zdraví, stejně tak jako fakt, že díky tenisu se nikterak neizoluje od společnosti a žije sociálním životem. Nicméně její koníček, který je však pro Laďku spíše léčebnou metodou a terapií, bez které by nepochybně její zdravotní stav vykazoval mnohem horší výsledky, znamená pro pacientku velikou finanční zátěž. Z finančního minima, se kterým Ladislava žije, je třeba hradit s tenisem spojené náklady, jako je doprava na turnaje- vzhledem k tomu, že Laďka nemůže mít řidičský průkaz, je pokaždé odkázána na pomoc druhých; pronájmy kurtů, sportovní pomůcky, startovné, speciální úpravy vozíku, ubytování na turnajích, rehabilitace, náklady na trenéra ad. Tyto částky šplhají až na stotisíc korun ročně. A to se Laďka snaží spořit, kde se dá. Není výjimkou, že na turnajích přespává v autě, aby neplatila za hotel. Využívá k tréninkům kurtů, které jsou pro zdravotně postižené zdarma. Vzhledem k tomu, že pacient s RS musí šetřit svůj organismus a nepřetěžovat se fyzickou a psychickou zátěží, vedle tréninků a dobrovolnické pomoci v neziskové organizaci již Ladislavě nezbývá kapacita na další činnosti, které by třeba mohly přinést nějaké finance. Jejím obrovským snem byla účast na paralympiádě v Riu, ale bohužel vzhledem k finanční náročnosti a podmínkám kvalifikace, se musela snu vzdát a soustředí se alespoň na účasti na světových pohárech, kde reprezentuje ČR. Vzhledem k tomu, že bodované soutěže pro hendikepované ženy se odehrávají jen v zahraničí (v ČR není ženská tenisová liga pro vozíčkáře), účast na takových hrách představuje pro Laďku minimálně 20 tisíc na jeden zápas. Obavy, aby si mohla účasti na zápasech i nadále dovolit, jsou na místě. Laďka ví, že kdyby byla nucena s tenisem přestat, odrazilo by se to na jejím zdravotním stavu, který se konečně po tolika letech daří držet stabilizovaný a samozřejmě by to nepřispělo ani její psychické pohodě.
