Základem stanovení diagnózy je rozhovor s lékařem a stanovení vaší anamnézy. Lékař se vyptává na vaše zdravotní události a obtíže, které se ve vašem životě objevily, a to včetně rodinných příslušníků, pokud na to umíte odpovědět. Zajímá se o vaše obtíže, které vás přivedly do ordinace odborníka, délku trvání obtíží, jejich četnost a intenzitu. Následně vás vyšetří a doporučí další speciální neurologické testy a vyšetření: rozbor krve, lumbální punkci, magnetickou rezonanci, případně vyšetření tzv. evokovaných potenciálů a vyšetření u očního lékaře, pokud se objevily potíže se zrakem. V současnosti platí postup pro stanovení diagnózy RS, při kterém lze potvrdit onemocnění u mnoha pacientů již po první atace.
umožňuje přesné a prostorové zobrazení vnitřních orgánů a tkání, poskytuje dvourozměrné nebo trojrozměrné obrazy jednotlivých orgánů či jiných struktur bez zatížení organismu zářením a dá se opakovat bez rizika. Při vyšetření vás položí do tunelu uvnitř masivního, kruhového, uprostřed dutého magnetu. Vzhledem k silnému magnetickému poli musíte v šatně odložit všechny kovové předměty, lidé s kardiostimulátory nebo s kovovými implantáty (např. starší typy endoprotéz) nemohou toto vyšetření podstoupit. MR mozku s užitím kontrastní látky je diagnosticky nejcennějším nástrojem. Pokud má pacient MR mozku bez nálezu a má příznaky, které jsou vysvětlitelné míšním postižením, je nutné provést také MR míchy. Zobrazení pomocí MR je velmi užitečné, protože šedá a bílá mozková hmota, která je na snímcích CT jen velmi obtížně rozpoznatelná, je na zobrazeních získaných MR jasně odlišena. Na MR vidíme v mozku ložiska aktivního či prodělaného zánětu (tzv. plaky) a na některých přístrojích lze velmi podrobně sledovat vývoj onemocnění – všechny změny, tedy počet, velikost i objem lézí (jizev, plak) i celkový úbytek mozkové tkáně. Nesmíme opomenout, že změny na MR mozku při RS mohou imitovat i jiné nemoci, a proto je vždy nutné nález posuzovat v kontextu výsledků a anamnézy konkrétního pacienta.
se užívá k potvrzení RS (vedle MR) a vyloučení jiných příčin příznaků. Jde o způsob, jakým se odebírá mozkomíšní mok. Jde o téměř nebolestivý výkon vpichem z oblasti bederní páteře (bolí jen propíchnutí kůže nad bederní páteří, průnik dalšími tkáněmi ani necítíte). Punkce se provádí v místě, kam už nezasahuje mícha, jehla se dostane do páteřního kanálu a do míšního vaku, který zde obsahuje jen tekutinu. Lumbální punkci je možno provést ambulantně, pokud jsou užity speciální tenké jehly (tzv. atraumatické), záleží na zvyklosti každého pracoviště. Při RS nacházíme v mozkomíšním moku tzv. oligoklonální pásy, které prokazují autoimunitní zánět. Tento test je hodně citlivý, nicméně není specifický jen pro RS, navíc u malého množství pacientů (asi u 5 %) může být výsledek negativní, i když je RS jednoznačná. Po lumbální punkci provedené atraumatickou jehlou je nutné ležet 20 minut a během 24 hodin se nevystavovat větší námaze nebo přehřátí. Doporučen je příjem tekutin obsahujících kofein. Mozkomíšního moku se vytváří kolem půl litru denně, kolem mozku a míchy a v komorách je ho celkem 150 ml, obnoví se tedy 3x denně. Odebírá se přibližně 10 ml, toto množství se tedy rychle doplní. Pokud se po punkci vyskytnou bolesti hlavy nebo zvracení, je to třeba oznámit lékaři, který punkci prováděl.
je vyšetření elektrofyziologické a jde o záznam elektrické aktivity, která vzniká v mozku jako reakce na určité vnější podněty; tyto reakce jsou mnohem slabší než impulsy zaznamenávané EEG. Mozek při své činnosti tvoří elektrické potenciály. Ty lze na povrchu hlavy speciálními elektrodami registrovat. K testování vizuálních funkcí se užívá série záblesků ze stroboskopu, ukazují vám neustále se měnící šachovnici (vzhledem k rychlosti změn to jako stroboskop funguje). Při hodnocení sluchu vám do sluchátek pouštějí všechny možné zvuky nejrůznější intenzity. Test hmatu a vnímání bolesti se provádí za pomoci aplikace slabých elektrických stimulů na nervy zápěstí nebo kotníku. Přístroj signály mnohonásobně zesílí a převede na výslednou křivku. Tvar a charakter křivky se odvíjí od aktuální aktivity mozku. Vnější stimuly, se kterými přicházíte neustále do styku, vyvolávají odpovídající mozkovou aktivitu. Vyšetření měří rychlost, jakou se signály zvenčí dostanou až k mozku. Při RS postižené nervy vedou elektrické impulsy pomaleji nebo je nepřevádějí vůbec. Nejčastějším vyšetřením jsou zrakové evokované potenciály.