DMD léky první volby jsou t. č. tři preparáty. Interferon ß (interferon beta), glatiramer acetát a teriflunomid. Toto jsou preparáty, kterými se chronická léčba RS v ČR vždy začíná. Léčbu DMD je možno aktuálně zahájit jen po CIS nebo při vysoké aktivitě RS, což obnáší buď 2 ataky za rok nebo 3 ataky onemocnění za 2 roky. Sekundárně a primárně progresivní RS není k této léčbě indikována. Individuálně, např. při extrémně agresivním průběhu nemoci, lze žádat zdravotní pojišťovnu o výjimku a léčbu zahájit preparáty druhé volby (opět jen u remitentní formy RS).
Interferon beta má prokázanou schopnost snížit počet a závažnost atak proti placebu o 30 %, jeho účinnost je potvrzena i pomocí MR mozku. Po nasazení léčby by měl být efekt patrný za 6–8 týdnů. Interferon beta je látka tělu vlastní, je běžně produkován fibroblasty, ale i jinými buňkami těla. Interferon beta, který je uměle připraven v laboratořích metodami genetického inženýrství, dokáže příznivě ovlivnit poměr mezi agresivními a prospěšnými bílými krvinkami. Dokáže také ovlivnit, jaké typy látek budou bílé krvinky vytvářet. Je prokázáno, že pod vlivem interferonu beta se snižuje počet aktivovaných lymfocytů, klesá celkově průnik lymfocytů do centrálního nervového systému, snižuje se množství toxických látek, které lymfocyty produkují, a zvyšuje se množství produktů, které působí protizánětlivě. Interferon beta je lék, který byl v léčbě RS poprvé použit již v roce 1982, proto jsou u něj dobře prozkoumány nežádoucí účinky. Dosud nejsou známy žádné zásadní dlouhodobé nežádoucí účinky, tj. jedná se o preparát poměrně bezpečný. Mezi nežádoucí účinky léčby se řadí typicky ,,flu like syndrom“ (chřipkový syndrom, u 60 % nemocných) - pacient má po aplikaci léku příznaky podobné chřipce, bolí jej hlava, může se objevit bolest svalů, kloubů, zimnice, třesavka, celková únava. Těmto nežádoucím účinkům lze dobře předejít užitím protizánětlivých léků při aplikaci (např. Ibalgin, Paralen), flu like reakce se časem mírní. K nežádoucím účinkům patří i lokální reakce, v místě vpichu se objevuje zarudnutí, někdy až nekróza (odumření) tkáně (především při nedokonalé injekční technice). U některých pacientů mohou interferony snižovat počet lymfocytů a krevních destiček nebo zhoršovat jaterní funkce, proto je třeba provádět pravidelně na toto zaměřené krevní testy. U disponovaných pacientů může interferon zhoršit deprese nebo ovlivnit funkci štítné žlázy. Organismus si může časem vytvořit neutralizační protilátky proti interferonu a tak snižovat jeho účinek, tyto neutralizační protilátky se objevují zhruba po 12 měsících léčby a dají se zjistit z odběru krve (tzv. NABs, ev. MxA testy). Klinických studií zaměřených na srovnání a prověření účinností interferonu beta je celá řada.
V ČR je k dispozici 5 přípravků, které se liší způsobem podání (do svalu nebo do podkoží), podtypem molekuly interferonu beta (1a nebo 1b), frekvencí podávání (každý den, obden, týdně, jednou za 2 týdny) a velikostí dávky.
Jedná se o syntetický kopolymer čtyř aminokyselin, které se vyskytují nejčastěji v myelinu nervových vláken. Předpokládá se, že tento lék působí jako náhradní molekula pro imunitní buňky, které by jinak napadly myelinem obalené nervové vlákno. Imunitní buňky, které na sebe naváží glatiramer acetát (GA), mají příznivé vlastnosti, i při průchodu do mozku působí tlumivě na rozvoj autoimunitní reakce. Buňky, které na sebe navázaly GA, mají zřejmě i schopnost produkovat látku, která působí ochranně na další úbytek nervových vláken. Plný účinek preparátu lze očekávat za 3–6 měsíců od zahájení léčby. Glatiramer acetát je lék zkoušený již od r.1987, stejně jako interferon je dlouhodobě bezpečný. Byla prokázána účinnost na snížení rizika přechodu z CIS do definitivní RS (studie PRECISE), u placeba riziko 43%, u léku riziko 25%. Nejčastější nežádoucí reakcí je reakce na kůži v místě vpichu, která může přejít do atrofie podkoží nebo do nekrózy. Výjimečně při chybné aplikaci se může lék dostat do cévy a vyvolat celkovou reakci, jako je dušnost, zrudnutí, tlak na hrudi, úzkost, tato reakce většinou odezní sama bez následků do několika minut.
Na trhu existuje pouze jeden firemní preparát obsahující glatiramer acetát, který je ve 2 aplikačních formách:
Copaxone – glatiramer acetát 20 mg/ml 1× denně do podkoží a 40 mg/ml 3x týdně do podkoží.
V rámci studií testován od r. 2001. V ČR je schválen jako lék první volby od podzimu 2014, indikací k jeho nasazení je CIS a relaps remitentní roztroušená skleróza.
Teriflunomid je tabletová léčba, užívá se jedna tableta denně. Teriflunomid dokáže reverzibilně zablokovat mitochondriální enzymy, které jsou nezbytné pro tvorbu DNA a tím pro tvorbu nových bílých krvinek. Užívání teriflunomidu snižuje počet lymfocytů a jejich schopnost reagovat autoimunitně proti vlastním strukturám. Teriflunomid snižuje výskyt relapsů (v závislosti na dávce o 24-28 % proti placebu), snižuje progresi disability, na MR mozku je také proti placebu patrný pozitivní efekt nejen na vznik nových ložisek, ale i na vývoj mozkové atrofie (např. studie TEMSO, TENERE). K nežádoucím účinkům léčby patří nevolnost, průjmy, zvýšené padání vlasů, lehké postižení jater, častější výskyt infekcí, brnění končetin (vznik neuropatie). V organismu přetrvává teriflunomid až 2 roky, proto není vhodné jej nasazovat u žen, které plánují těhotenství. K vyplavení léku z organismu je doporučena speciální 11denní léčebná kůra (což lze samozřejmě provést i u žen plánujících těhotenství).
Aubagio – Teriflunomid 14 mg tableta 1x denně
Další informace o jednotlivých lécích a účinných látkách najdete na www.sukl.cz. Prof.MUDr. Eva Havrdová, CSc., doc. MUDr. Dana Horáková