Josef Havlíček

Josef Havlíček

Bylo mi třicet let, když se objevily první zdravotní potíže. Cítil jsem se vyčerpaný a unavený. Najednou jsem nebyl schopen vykonávat fyzickou práci, na kterou jsem byl do té doby zvyklý. Přidalo se dvojité vidění, zakopávání na rovině a mravenčení končetin. Obvodní lékař mě poslal na neurologii do okresní nemocnice, kde jsem podstoupil lumbální punkci a magnetickou rezonanci. Za necelých 14 dní bylo jasno. Diagnóza zněla roztroušená skleróza. Měl jsem pocit, že se mi zhroutil svět, byl jsem zdrcený. Tušil jsem moc dobře, že se jedná o zákeřnou a nevyzpytatelnou chorobu. RS měla moje matka, takže jsem věděl, že je nutné bojovat a dívat se na věci pozitivně, jakkoli se to v tu chvíli zdálo těžké. Řekl jsem si tedy, že se s osudem poperu. Prvních deset let to docela šlo. Byly mi nasazeny léky, občas jsem cítil nějaké příznaky, ale celkový stav byl dobrý. Pracoval jsem tehdy na železniční vlečce, práce mě bavila a já byl schopen pracovat. Nemoc ale postupovala, můj stav se zhoršoval a já musel změnit zaměstnání. Našel jsem si místo ve sklárnách na aparaturách, kde jsem mohl sedět. Od té doby se můj stav prakticky zhoršuje pořád. Dnes žiju s nemocí už 20 let a jsem v tzv. sekundární chronické progresi. Každý měsíc jezdím do RS centra v Praze na infuze Solu Medrolu. Po každé infuzi, přijde euforie, dobrá nálada, které ale časem ustoupí. Dnes již mám plný invalidní důchod, můj stav mi nedovolí pracovat. Bydlím na vesnici, což je pro mě jakožto nemocného člověka v mnoha směrech obtížné, navíc jsem se musel vzdát svých zálib-hospodářství, myslivosti a zemědělství. Prakticky jsem pořád doma. Špatná chůze mi nedovoluje účastnit se ani nejrůznějších rodinných aktivit. Nejhorší je ale finanční situace. Manželka pracuje jako dělnice a k tomu máme můj důchod. Máme dvě dcery, které ještě chodí do školy, a bohužel jim se ženou nemůžeme dopřát pobyt na horách, u moře nebo cestu do zahraničí. Starší studuje VŠ v Praze a my ji nejsme schopni hradit bydlení. Na poslední kontrole mi lékařka doporučila lék Fampyra, který by mohl být vhodný právě pro můj typ RS. Měl jsem možnost si jej na 3 měsíce vyzkoušet a skutečně jsem se cítil mnohem lépe. Pojišťovna ho ale nehradí. Financovat lék je však nad naše současné finanční možnosti. Jsem vděčný nadaci Jakuba Voráčka, která mi na půlroční užívání léku přispěla. Jsem rád, že mám zase nějakou naději. Vážím si každé chvilky, kdy je mi trochu lépe a raduji se z maličkostí. Mám skvělou manželku, která je mi velkou oporou i úžasné a pracovité dcery, které mě v těžkých chvílích drží nad vodou. Více než vzdálení příbuzní mi kdykoliv pomohou kamarádi a přátelé. Závěrem bych chtěl říci, že je u této nemoci velmi důležité neztrácet sílu a bojovat!

Zpět

Používáme technické a marketingové soubory cookie. Pokud budete pokračovat v prohlížení těchto webových stránek, přijímáte naše zásady cookie.
Zásady zpracování osobních údajů.