Fyzioterapie

Přestože neurorehabilitace nemůže z dlouhodobého hlediska přímo ovlivnit progresi onemocnění, byl ve studiích opakovaně prokázán pozitivní vliv těchto postupů na jednotlivé symptomy RS,  především na zlepšení aktivity a participace pacienta, a tím na zlepšení kvality jeho života. V poslední době se stále více ukazuje na nutnost kombinovat fyzioterapii s psychoterapií, protože tělo a duše jsou jako spojené nádoby, které se vzájemně ovlivňují. Obecně by lidé s RS měli být podporováni, aby pokračovali v pracovních i volnočasových aktivitách, kterým se věnovali před diagnostikováním nemoci, ovšem s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu tak, aby organizmus nebyl přetěžován.

Kromě samotného výběru pohybové aktivity a sestavení individuálního programu je velmi důležitý přístup a motivace pacienta.

Fyzioterapie je nedílnou častí léčebné rehabilitace zabývající se diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému organizmu. Fyzioterapeut má nezastupitelnou roli v procesu uzdravovaní pacienta, protože přímo ovlivňuje jeho pohybové schopnosti, dokáže pomocí specifických metodik aktivovat funkční rezervy centrálního nervového systému a zlepšit pohybový deficit při jeho postižení a v neposlední radě naučit pacienta kompenzačním strategiím, které mohou případné definitivně ztracené funkce nahradit.

Neuroplasticita je schopnost neuronů a vyšších celků nervového systému reagovat a přizpůsobit se vnitřním i vnějším podnětům funkční i strukturální přestavbou. Vnitřními podněty přitom rozumíme poškození buněk či nervových spojů, zevními pak kvalitu i kvantitu vstupních signálů, které CNS zpracovává a na základě kterých vytváří svůj eferentní výstup. Na úrovni změny aferentních signálů pracuje právě fyzioterapie, která tak může spolu např. s farmakologickou léčbou adaptivní změny CNS iniciovat.

Komplexní fyzioterapeutické postupy se vyvinuly v další etapě našeho poznání o pohybu. Ukázalo se, že činnost jednotlivých svalů není závislá pouze na příkazu z určitého řídícího centra mozku, které vydá pokyn k vykonání pohybu. Centrální nervový systém totiž neřídí jednotlivé svaly, jak se dříve předpokládalo, ale cílené komplexní pohyby. Tuto skutečnost je nutno vzít v úvahu při terapeutické reedukaci poškozené funkce. Tyto koncepty umožní zvýšení aktivity paretických svalů, ovlivnění svalového tonu, zlepšení aferentního proudu informací, inhibici patologických vzorců fixovaných v důsledku spasticity a narušení motorického řízení, facilitaci centrálně integrovaných automatických reakcí (nácvik stability v sedu, stoje, nákroku, chůze) a nácvik nové strategie získané v rámci senzomotorického učení.

Únava patří k nejčastější příznakům u pacientů s RS a je často považována za nejvíce limitující symptom. Na rozdíl od dřívějších doporučení by neměla být důvodem k omezení pohybových aktivit. Na druhou stranu je však nutné únavu respektovat a naučit se vnímat hranici „běžné“ únavy oproti únavě patologické. U pacientů s RS se již od počátku onemocnění objevuje nadměrná, často nepřekonatelná únava, která významně omezuje vykonávaní běžných denních aktivit a často znemožňuje zaražení do trvalého pracovního poměru. Primárně se na vzniku únavy podílí samotné onemocnění, sekundárně pak celková dekondice, svalová slabost, bolest, komorbidita s dalším onemocněním, nežádoucí účinky medikamentózní léčby, deprese a poruchy spánku a v neposlední radě vlivy zevního prostředí (především zvýšená teplota). Rehabilitačními technikami můžeme řadu těchto příznaků ovlivnit a nepřímo tak působit i na únavu.

V čem je fyzioterapie specifická u pacientů s RS

  • velmi individuální průběh nemoci a časté změny
  • období ataky a remise
  • fáze nemoci (fáze diagnostiky, raná fáze, pozdní fáze)
  • únava
  • vliv přetížení
  • termosenzitivita (riziko přehřátí)

V období náhlého zhoršení zdravotního stavu

  • by mělo dojít k relativnímu omezení pohybových aktivit (neznamená to zdaleka nutnost ulehnout na lůžko, ale vyloučit nadměrnou fyzickou zátěž)
  • každodenní činnosti mohou být běžně vykonávány za předpokladu, že nevedou k přetížení pacienta
  • rehabilitaci zaměřujeme na snížení rizika vzniku komplikací souvisejících s akutním stavem (pasivní cvičení, udržování rozsahu pohybu ve všech kloubech a zařazení relaxačních technik včetně dechové gymnastiky)

Při stabilizaci zdravotního stavu by měl nastoupit pravidelný a vhodně vedený pohybový režim, který obnoví a zvýší celkovou odolnost a kondici organizmu.

Specifické postupy (symptomatická rhb)

  • Komplexní přístupy na neurofyziologickém podkladě (Vojtova metoda, Bobath koncept, neuromuskulární proprioceptivní facilitace, metoda R. Brunkow, senzomotorická stimulace a další)
  • Analytické techniky
  • Techniky manuální terapie

Vhodné pohybové aktivity

  • Aerobní aktivity (chůze, kolo, rotoped, veslařský trenažér)
  • Posilovací cvičení
  • Kombinovaný trénink
  • Zdravotně – rehabilitační cvičení
  • Plavaní a cvičení ve vodě
  • Ostatní pohybové aktivity

Jak na to?

Pohybové aktivity

Domácí cvičení

Zdroj:  Mgr. Lucie Suchá

 

Názory a rozhovory:

Rozhovor s Mgr. Lucií Suchou z MS Rehab

  

Rozhovor s primářkou rehabilitačního oddělení FN Motol MUDr. Martinou Kövári o možnostech rehabilitace

Zpět